Tak takhle nějak vypadalo zvadlo na víkend 20. - 22. 10. 1989.
Ale bylo to vlastně
VELKÉ SETKÁNÍ
všech lidí, kteří strávili letošní prázdniny nebo dovolenou s Brontosaurama. No a abychom nevyšli ze cviku z prázdnin, byla tu pro nás připravena práce. Ale to bych moc předbíhala, protože jestli si někdo myslel, že až se konečně vydere z přespaného vlaku a šťastně dopraví na místo setkání, do Žďárce, tak se šeredně zmýlil.
Ti naší "šerifové" asi chtěli, abychom na druhý den neměli sílu na práci v lese, ale to se jim nepodařilo. I když jsme se zapotili pořádně, ať už v pátek při skvělé záchraně velké smyšlené horolezkyně Haliny nebo při sobotní "rachotě". Jenže bez práce nejsou koláče a tuhle sobotu by jinak nebyl oběd.
A po obědě to vypuklo. Mezi chatkami PT se začali pohybovat osoby v odění z přelomu 19. - 20. století a řvali jak na lesy. Nebo spíš jak na jarmarku. Však jestli to měli povoleno od starosty Dědka, tak proč ne?! A když si nejen svým řevem, ale i atraktivností vydělali pár Krachen, tak se šli opít malinovkou do Židovského krámu nebo prohrát v kartách a nebo …
Nebo si na večerní dražbě koupili některou z bezvadných blbostí. No a ti, co si nic nekoupili na velké dražbě ani se neutopili v malinovce nebo ve vlastních slzách z prohry, ti se snažili vzájemně utancovat na nočním bále.
Utancovaní a utahaní jsme se po půlnoci vydali na cestu k řece. S romantikou v srdci jsme pustili po noční řece vlastnoručně vyrobené lodičky se svíčkou. Proplétaly se mezi sebou na černé hladině řeky a jejich žluté plaménky se při sebemenším vánku zachvěly, jako kdyby se něčeho bály.
V neděli jsme se probudili a vysoukali ze spacáků do krásného podzimního rána, které jako by nám poslaly ty včerejší bojácné plaménky. A hned z rána začala velká soutěž:
Která skupina vytvoří z přírodního materiálu nejzajímavější, a hlavně takovou, jakou nikdo nepozná, sochu!
A pak bylo poledne, slunce opírající se do asfaltové silnice, drkotající se vlak plný unavených a ospalých lidí, kteří se vracejí do přítomnosti špinavých měst a čmudících továren, a kteří se už teď těšili na další cestu tam, kde je jim nejlíp - do přírody.
