Tohle vyprávění mělo mít původně úplně jinou podobu, úplně jiný kabát. Chtěla jsem v něm dát zadostiučinění všem, kteří oplývají kladným vztahem k poezii. Nic podobného se však v mé hlavince neurodilo.Ne snad, že bych si nechala vyoperovat básnické střevo, ale má cesta životem vždy s každým prvním zářím nabývá stále prozaičtějších tvarů. Snad to říjen či listopad napraví a v červnu již budu opět v básnické kondici. Teď je všechno jinak a já se chytám (jak tonoucí stébla) vzpomínek, abych nic neopomněla a nic nepřidala….
….Na mikulovské zámecké terase se nás sešlo dvacet. Přicházeli jsme jak dobré zprávy - po troškách. Každý příchozí Adam musel (navzdory tmě) vylézt na "strom poznání" a z něj utrhnout jablka opravdu rajská pro sebe a svou Evu. Z povzdálí byl sledován neomylným božským okem Bóži, povzbuzován Radkou a Pítrsem. Všudypřítomný Franta po nás metal blesky svého optického přístroje….
….Práce, ano i práce byla - a jaká! Naše záda i ruce dostaly pěkně zabrat. Adamům se zostřily rysy, zhrubnul slovník, zocelily se svaly. Jinak po nás zbyla hromada očištěných cihel, rozebraná zámecká kašna, vyčištěná jáma na vápno, srovnané fošny, hromada překatrované hlíny….
….Hlady jsme neumírali - spíš naopak. Služby, službičky (koedukovaný sblížený či spřízněný pár) se snažily, seč jim síly stačily. Ohó, ono se to rýmuje. V Mikulově nám chutnalo. Zas a znova jsme si dokazovali, co se dá vyčarovat skoro z ničeho. O všech, kteří zavrhli konzervy a polévky "pytlíkačky" se hovořilo v superlativech. No, když si vzpomenu na báječné tvarohové knedlíky, kuřecí polévku jako od mamky, na halušky se slaninou….
….Taky jsme si zpívali. To aby nám nebylo smutno a taky, aby kytary a hlasivky nezahálely. Přezpívali jsme Brontosaury, Nerez, Spirituál kvintet. I tady platilo - dokud se zpívá, ještě se neumřelo….
….Sluníčko nám přálo. Celý týden jsme opékali svou kůži v jeho paprscích. Jen v pátek se s námi rozkmotřilo, ale to jsme mu už odpustili. V tomhle srpnovém týdnu jsme bez rozdílu a bez plavek propadli vodě. To by jeden nevěřil, kolik radosti přinese jedna obyčejná hadice.se studenou vodou, či "osvěžení" v kašně uprostřed náměstí. Přímo skvělý byl koupací výlet k Novomlýnským nádržím. Zcela určitě jsme byli roztomilí bleďouncí naháči…
….Konečně jsem taky viděla Pálavu. Vlastně nejen viděla, ale taky jsem si ji prošla. Na jednom konci jsem byla já a na druhém byl Jakub. Na jakém konci? Nebo na konci čeho? Metrového provázku, kterým jsme byli 24 hodin svázáni zrovna jako všichni ostatní. A jestli to k něčemu bylo? Určitě….
….Nejen práci živ je člověk. I tohle jsme měli na paměti a proto jsme si hráli. Hříčky to byly hravé i dravé. Někdy však dravost nad hravostí měla vrch, každý měl svou pravdu. Snad ani ta pachuť pelyňku, která zbyla, nebyla na škodu. Po sladku se nám však rozplynuly na jazyku cukrátka s příchutí mnohonožce, kroketu, špalkované, hlouposti seznamovacích, kreslení svého i našeho (partnerského) já….
….I teď, když přivřu oči, vybaví se mi ta krása, na kterou jsme se dívali z Kopečku. Voňavo, ticho, nezapomenutelná hra světel a světýlek. Tyhle procházky mi byly víc než milé. Zbývá i chvíle pro písničku i pro přemýšlení….
….Taky jsem zvědavá (jako každá správná Eva), jak dopadnou naše pokusy o ztvárnění stvoření světa. Do okének barevného diapozitivního filmu se vešlo všelicos. Zcela jistě dívčí verze bude úplně odlišná od verze naších mladých mužů. No, necháme se překvapit a uvidíme, kdo se dokázal do tématu lépe "položit"….
….Tak, tohle je úplně všechno, alespoň doufám. Za všechny mikulovské Adamy a Evy
