AHOJ KAMARÁDI!
Tak už se nám blíží termín víkendovky v Mikulově, o které jste se dozvěděli na PsB. Určitě si pamatujete, že se toto setkání účastníků letošních Prázdnin v Mikulově bude konat 25. - 27. 9. Na setkání se přesuneme do doby 13. století, do období veselého středověku. Z Vás se pak rázem stanou urozené dámy a chrabří rytířové, neboť vězte, že se bude konat
A že taková událost se nekoná každý den, je nabílední. Na tuto slávu se všechny rody dlouho dopředu připravují, aby pak oslavy setkání proběhly jak se patři důstojně. I Vy tedy přivezte pro čest Vašeho rodu (který bude tvořen Vaším turnusem) několik maličkostí, které jistě na Vašich panstvích snadno obstaráte.
Především je nutno přivést náležitý oděv, který je pro 13. století na slavnost spojenou s turnajem vhodný. Mužové pak přivezte na turnaj svůj meč (může být i dřevěný), dámy věnce a květiny pro vítěze jednotlivých klání turnaje. Též přivezte jídlo na hostinu, která se bude společně konat. Mělo by ho být hodně, mělo by být středověké a mělo by ho být hodně: čtvrt grilovaného koně, dva řádky pečených brambor, kuřata skopové kýty, koláče, buchty, pečené ryby, dorty, ….
No a nakonec přivezte věci běžné: spacák, ešus, celtu nebo igelit, pracovní oděv, jídlo na dva dny, atd.
Osedlejte tedy své oře a dostavte se v pátek 25. dne měsíce září na východní terasu tvrze Mikulov.
Do 15. září dejte vědět, zda přijedete či nikoliv. Napište na adresu Jiří Svoboda (Bóža), Antonínská 11, 602 00 Brno.
Místo zvané Zvonařka toho večera 1.p. 1987 25. dne měsíce září připomínalo spíše malou zbrojnici. Před divými oři, ukrytými pod kapotou, kteří nás měli dopravit na zámek Mikulov, se nahromadilo velké množství meču různých tvaru i velikostí zabalených do impregnovaných obalu - údajně proti korozi. Dále se zde objevily i převelice vzácné přilbice - vyrobené ze vzácného materiálu - papíru. A samozřejmě nechyběli ani majitelé těchto zbraní.
Naši oři se rychle blížili k cíli a z mlžného oparu zalitého večerním slunkem se před námi vynořila naším srdcím libá hora. Kdosi z naší družiny neodolal úchvatnému pohledu, jenž se naším zorám naskytl a pronesl prorocká slova: - Hele Svaťák -. A od této nezapomenutelné chvíle měla i naše hora své pojmenování. Budeme ji navždy důvěrně říkat - Svaťák -.
Po příjezdu na zámek nastalo bouřlivé vítání. Postupně se sjížděli další a další členové šlechtických rodů a náš počet rostl závratnou rychlostí.
Večerní program nám vnesl do naších mozkových závitu pučení. Ph. Dr. František Ficek, Csc, historiolog, erbolog a všeznalog věd známých, méně známých a vůbec neznámých. Zasvěceně pohovořil o vědě zvané Heraldika.
V noci z pátku na sobotu byl vyhlášen klid zbraní a tak většina rytířů i dam využila poslední šance k nabírání sil po dlouhé cestě, aby ráno mohli všichni společně přispět rukou pracovitou k zvelebování zámeckého parku.
Po skrovném obědě, aby se těla neunavila, začalo klání rodu. Každý šlechtický rod se pochlubil svým erbem, všechny byly opravdu honosné a starobylé. Vlastní rytířské hry začaly zkouškou, která měla prokázat, zda nás populační exploze, předpověděná našimi hvězdopravci, nepřipraví v budoucnosti o půdu pod nohama. Ukázalo se, že obavy jsou značně přehnané, protože 50 lidí nezabere více místa než 2 stojící koně.
Vzápětí už jedna zkouška střídala druhou a některé značně potrápily nohy, ruce i hlavy zúčastněných rytířů i dam. Nebyla nouze ani o tvrdé souboje muže proti muži, dámy proti dámě a dokonce ani souboje muže proti dámě. Krev mnohdy tekla proudem, pot tekl proudem, kosti praštěly, obličeje brněly, oděvy se trhaly a padnuvší těla se jen těžce ze země zdvíhala.
Po tomto velkolepém klání se začala chystat ještě velkolepější hostina na usmířenou. Hostina měla typický středověký název - Žranice. Jídla bylo opravdu hodně. Stoly se pod jeho tíhou jen prohýbaly až k zemi. Všichni se vrhali na různé dobroty a speciality. Chuťové a zrakové buňky byly podrážděné do krajnosti. Svatý Petr však nebyl nakloněn našemu hodování pod širým nebem a tak nás zahnal pod střechu hustým přívalem vody. Zde již někteří slabší jedinci odpadli a ležíce na zemi jen vzdychali a funěli. Při zaslechnuti slova jídlo kvíleli a vyhrožovali tím nejhorším mučením.
Večerní oheň byl připraven již odpoledne, ale sv. Petr byl stále rozhněvám a tak jsme si nástup k ohni zkusili nejdříve nanečisto - hustý vodopád vody - a později načisto - mírný vodopád vody. Oheň trval až do pozdně brzkých, večerně ranních hodin a končil rodově národními písněmi.
Ráno bylo některým dámám a rytířům špatně a tak se ostatní mohli v klidu dosyta najíst. A tak jsme pojedli a nato došlo k boji…
Dnes již nikdo nezjistí proč si všechny 4 rody vyhlásily válku, ale následky byly úděsné. Bojovalo se do posledního muže a ženy. Některé rody byly vyhlazeny úplně, některé spasilo jen vyhlášení míru a ty pak truchlivě oplakávaly své mrtvé a počítaly raněné. Počasí při bitvě bylo typický středověké. I slunko se bálo o svůj život při té líté řeži a tak zůstalo zbabělé schované za černou zdí mračen. Jen sv. Petr se vesele chechtal a bez ustání na nás cákal svou vodu.
Prohlídkou zámeckých komnat náš pobyt na zámku končil. Ti kdo to přežili byli rádi, že už je konec a těšili se na své hrady a zámky a na své vlastní poddané.
