Zde pramení Morava - řeka která na své pouti protne celou zemi. Zatím je to jen takový malý potůček sloužící turistům na uhašení žízně, ale již o pár kilometrů dál se mění v mohutnou řeku, tuto vodu by však už turista žízeň neuhasil.
Kralický Sněžník - střecha Moravy a na něm celá počáteční sestava.
Posilnění před započetím cesty.
Klášter v Králikách - nedělní pohoda těsně před koncem první třetiny.
2. S ... (28. - 30. 8. 1987) fotodokumentace
Příprava ke startu. Teplo teda zrovna nebylo.
Jen počkéj!
Pro jízdu byly použité různé techniky.
No vždyť ta voda nebyla tak hrozná.
A druhý víkend je za námi.
3. S ... (4. - 6. 9. 1987)
Poslední putování po proudu řeky Moravy mělo své zahájení v Litovli.
Po menších komplikacích jsme se všichni sešli. Jako poslední dorazil Franta a tvrdil, že nám nemůže říct co prožil v posledních dvanácti hodinách. Nakonec to prasklo! Franta nemá kolo, tz. Je v nepojízdném stavu a putuje vlakem. Pak nám Franta vyprávěl svou strastiplnou cestu do Litovle. Nato jsme zalezli do spacáku a po přečtení pohádky usnuli.
Ráno bylo krásné, slunečné, no prostě špica. Po vydatné snídani začalo balení, každý si sbalil doslova svých pět švestek. Chystali jsme se vyrazit. Rozdělili jsme se do dvou skupin Bóža, Johanka, Mirek a já jsme vyrazili napřed s tím, že o sobě budeme podávat zprávy a Franta s Romanem nás dojedou. Prvních pár kilometru proběhlo bez nehody. Co se však nestalo. Malá rána chvilka zasyčení a moje zadní kolo zeje prázdnotou. Lepili jsme poprvé.
Bez dalších komplikací jsme dojeli do Prostějova, kde jsme poobědvali. Všechno se zdálo být v pořádku, ale jak se říká tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne. Po dalších kilometrech praskla duše znova. Bylo by zbytečné znova lepit a přitom mýt úplně ojetý plášť. Vytýčili jsme si nesnadný cíl - sehnat plášť. Podařilo se nám to!
Nejeli jsme ani hodinu - praskla duše opět, povolil flek. Znechuceně jsme slezli z kol a mysleli na Frantu, který jako jediný má náhradní duši. Ale co to? Pod kopcem jsou slyšet hlasy. Kdo to asi jede? No přece Franta s Romanem. Vyměnili jsme duši a v plném počtu pokračovali k soutoku Moravy s Dyji. Po celodenní jízdě na kole jsme vyhledali místo v lese u pole a ulehli ke slastnému spánku.
Ráno nás vzbudil rachot motoru traktoru, posnídali jsme a alou na další putování. Jeli jsme celé dopoledne. Občerstvovací zastávku jsme si udělali v Kyjově. V naších pamětích se oživili překrásné vzpomínky na jízdu králů a večer s cimbálovou muzikou.
Kolem třetí hodiny jsme dorazili do Břeclavy. Neodolali jsme pohledu na řeku Moravu. Při té příležitosti jsme si zaskočili do Západoslovenského kraje. (ono to bylo v Hodoníně hodinu před tim) Pak jsme jeli na nádraží a šli na oběd. Rozloučili jsme se se severomoravákama a vydali se do svých domovů. V Brně jsme akci zakončili návštěvou Sputníku ke které již tradičně patří lahodná poživatina koktail.
