V pátek večer ihned po příjezdu do Mikulova jsme navštívili festival krátkých filmů, který se konal na zámku. Zhlédli jsme několik snímků, amatérských i profesionálních. Velmi se nám líbily cestopisné filmy, ale nejvíce nás zaujal snímek, v němž jedna herečka z Martina meditovala nad hroby na místním hřbitově. Mezi promítáním jsme měli i malé občerstvení.
V sobotu po vydatné snídani v mléčném baru se celý den pracovalo, protože jsme si chtěli půdu připravit na oslavu Silvestra. Dokončovalo se obkládání stropu dřevem, mezery se vycpávaly pro izolaci skelnou vatou a vysekávaly se stěny na vedení elektřiny. Sobotní oběd, ochucené špagety s konzervou, proslavil Milunu, která je připravovala za mé asistence. Pracovní morálka byla jako vždy dobrá. Jediným člověkem, který podrýval morálku byl Dědek. Protože mu nechutnaly špagety, vyzýval ke vzpouře proti Miluně, která převzala velení odběhnuvšího Františka. Při večeři, kdy byly opět předloženy špagety, ovšem v jiné úpravě, provokoval tím, že místo společného jídla vytáhl chléb se sádlem a nabízel kamarádům.
Večer byla na půdu instalovaná provizorní akumulační kamna, která sálala spíše zimu, než teplo, takže abychom se aspoň trochu zahřáli, zalezli jsme do spacáků. Zahráli jsme si hru, v níž jsme zobrazovali danou větu a naopak. Nejvíce se v ní objevovalo téma Miluna + špagety.
V neděli dopoledne přišli řemeslnící, kteří zazdily kábly elektrického vedení. Na půdě zůstal jako pomocník pouze Bóža, a my ostatní jsme šli na prohlídku zámku. Podívali jsme se do muzea, vylezli jsme na nejvyšší věž zámku, odkud byl krásný výhled na město a do Rakouska. Nakonec jsme si zašli do sklepa k velkému sudu a dozvěděli jsme se několik zajímavostí o historii lisování hroznů a jiných vinařských zajímavostech.
Odpoledne po chutném Lidčině obědě jsme se postupně rozjížděli domů a každý tajně doufal, že do Silvestra dostaneme slibované akumulačky, abychom se ve zdraví dožili roku 1987.
