Snídáme a musím říct, že je toho jídla tolik, že ani Laďa to nezvládá. V 9 hod jdeme pracovat. Jezdím na zámek skoro 40 let, ale tak „krutou“ práci jsem ještě nedělal. Nosíme části cca 10-ti kachlových kamen ze sklepa až na půdu. Po dvou hodinách máme troje kamna nahoře a dáváme pauzu. Vypadá to, že to ani nedáme. Naštěstí nám pomáhá technika a Bóža s Frantou zprovozní vrátek – výtah, kterým se naše práce trochu ulehčí. Vidím, že si každý sahá až na dno, ale nikdo to nevzdává. Připomíná mi to lipnickou „99“ nebo hru „Mount Everest“. Prostě žasnu a smekám před Vámi „Dámy a pánové“. Ještě jsem zapomněl dodat, že přijeli další pomocníci. Již výše zmíněný Bóža, dále Iva a Bába. Kolem 14 hod končíme a jsme tak utahaní, že nedošlo ani na klasické sbírání větví v parku. Kolem 15 hod vyrážíme do pizzerie „Tři Grácie“, bývalé vinárny. Máme hlad, ale pizza je příliš velká, takže cca 4 si ještě odnášíme v krabicích domů. Pak opět přesun do klubovny, přijíždí poslední účastník Bobo, s Honzou a Kuřetem hrají na kytary, je mnohem více burčáku a vína, a jídla je stále tolik, jak na „Barokních slavnostech“. Dědek zapomněl poznamenat, že opět došlo i na tanečky. Hufu s Monikou tentokráte zastoupil Bóža a byl dost neodbytný.


Celý večer mám zvláštní náladu. Jsem rád, že je nás tolik (asi rekord), na druhou stranu vidím, jak se všechno mění. Zpíváme Ódu na radost v jízdárně, ale už to není ta stará dobrá jízdárna. Je to divné. Celou dobu sem jezdíme a děláme vše proto, aby zámek vzkvétal a teď když se to daří, jsme z toho trochu zmateni. Teda alespoň já. Všude samá krása, jen staré schody do jízdárny, mě vrací v čase. Omlouvám se, přátelé, ale chtěl jsem se s vámi podělit o své pocity. Spát se jde kolem půl druhé.