Je pátek 9. 10. 2015 a já vyrážím opět po dvou letech do Valtic. Dávám si sraz s Ladikem a společně vyrážíme vlakem z hlavního nádraží. Dlouho jsme se neviděli a tak si máme o čem povídat. Klasický přestup v Břeclavi a kolem 18.45 hod. vystupujeme ve Valticích. Ve věži nás už čeká Vláďa Hřebíček a v té samé chvíli se objevil i Bóža. Ani jsme se nestačili ubytovat (spíme na postelích ?) a už jsou tu další. Pepa, Fefe, Franta, Irena, Renata, Čibuk, Pinďa. Takže první večer trávíme v 11-ti lidech. Pijeme víno, pivo z Chýně, burčák, jíme přivezené dobroty, Frantovy špekáčky a vzpomínáme na staré dobré časy, ostatně jako vždycky když se potkáme.:-)
V sobotu po snídani vyrážíme do parku sbírat větve silnější jak palec a vytváříme hromady u cesty. Je to příjemná práce vhodná pro padesátníky. Mezitím dorazila ještě Bába a chvíli po ní i Jirka Skácelík. Posléze jsem byl s Bóžou odeslán na demontáž závěsů na velké obrazy. Okamžitě jsem pochopil, že to ve dvou nedáme a přivolávám posily (Frantu, Čibuka a Jirku S.) Je to náročná práce, jak technicky tak i logisticky. Kolem 13 hod. jsme práci přerušili a s novým kastelánem, panem Svobodou, vyrážíme na prohlídku nové jízdárny, zahradního domku, hospodářského dvora, divadla a staré dobré klubovny. Pocity máme smíšené. Vše je nové možná i krásné ale ztratil se duch doby. Ještě že máme fotografie, které nám vše připomínají. Kolem 14 hod. se vracíme do práce. Pepa s děvčaty vyráží na pomoc Laďovi O. a my k našim šroubům. Je to boj s časem. Čibuk na 17 hod. objednal stůl v hospodě na statku a tak bojujeme o každou minutu. Díky našim nesporným kvalitám, jak technickým, tak organizačním vše stíháme. Po dobré večeři jdeme navštívit Laďu, bereme víno z valtických trhů a vracíme se do věže. Pohodový večer umocní Pepa promítání m fotografií ze starých akcí. Je to úsměvné, nostalgické…
V neděli společná snídaně. Co se nesnědlo a nevypilo si dělíme. Štramberské uši od Pinďy, jablka a hrozny od Laďi a vše ostatní. Ještě úklid, závěrečná fotka, loučení. Nakonec se nás sešlo 13. Je to hodně nebo málo? Myslím, že počet není tak důležitý. Věřím, že příště nás bude zase trochu víc, ale důležité je, že jsme se opět podívali do Valtic. V historii zámku je našich třicet let setkávání kapka v moři, ale je to fajn, je to naše. Věřím, že za rok se tu opět potkáme. Díky Vláďovi Hřebíčkovi, díky Vám všem.
Dědek
|
