Je pátek a jako za mlada balím batoh, víno a vyrážím. Tentokrát ne na vlak, ale k Romanovi domu, kde máme sraz s Ivou a posléze vyrážíme na cestu autem. Iva přišla trochu později, ale to nevadí. Kolem 17.45 hod. vyrážíme. Dálnice vcelku v pohodě, poté se motáme po Vysočině, alespoň jsme viděli obec Nopvé Veselí, kde má chalupu prezident Zeman. Kolem 20 hod. dorážíme na místo. Tam už jsou skoro všichni, chystá se malá oslava pro Dědka, vlastně pro mě.“ Děvčata z Kopřivnic“,(Haňula, Zub, Kuře, Pavča, Marcela) Čibuk, Tom, Hufa, Sam, Pepa, Franta, Ladik, Zdeněk, Jirka, Fefe. Dary jsou skvělé, dort ještě lepší, nálada výborná. Jsem rád, že Vás zase vidím, loni jsem nebyl a moc mi to chybělo. Kuře hraje tklivé písně, ostatní drtí stolní fotbal nebo šipky. Já se po dlouhé době opíjím, spát se jde pozdě a ráno…
Sobota – budí nás krásný den. Domlouvají se trasy výletů, snídají se laskominy, (já vynechávám), a kolem 10 hod. se vyráží do terénu. Jedu s Pepou a Fefem do K.H. kde strávím asi 3 hod. nakupováním. Počasí je nádherné. Nazpátek jdu pěšky (cca 3,5 km), ani nezkouším stopovat, vzpomínám na příběhy, které jsme prožívali. Po návratu na základnu si užívám klid, pohodu. Kolem 16,30 se začínají vracet první výletníci. Přibývá také další účastník, Marcelina dcera Kačenka. Dělám topinky s pikantní směsí, přijíždí ještě Vláďa H. (už jsme komplet, tentokrát je nás 20 )a začíná rozdávání dárečků. Poté volná zábava, jednohubky, turnaj ve stolní kopané hra na kytaru. Po půlnoci se pomalu rozcházíme spát.
Neděle – bohatá snídaně, rozdávání zbylých potravin, úklid. Vzpomínáme na ty co nepřijeli a asi už nikdy nepřijedou, přesto je zase pozveme. Loučíme se. Je to stejné jako každý rok, přesto pokaždé jiné. Přejeme si štastnou cestu. Roman mě veze až na Jezírko. Děkuji. Tolik věcí bych asi ani nepobral.
Píšu tento zápis, popíjím darovanou slivovici a pivo. Je mi fajn. Skládám píseň pro Marcelu a vymýšlím co příští rok. Mám hlavu plnou nápadů. Snad něco vyjde. Mějte se krásně. Děkuji, že jste přijeli. Děkuji, že jste.
Dědek
|
