Tak máme za sebou Velikonoce. Téměř stejná sestava jako před rokem, ale jiné místo a hlavně úplně jiné počasí. Mé plány, jak by se po Českém Švýcarsku krásně jezdilo na kole, vzali díky předpovědi počasí, rychle za své. Nezbylo než přehodnotit plány a zvolit téměř zimní variantu. I tak tam bylo krásně a v pondělí se nám počasí odměnilo za trpělivost a bylo slunečno, tak že stihl roztát i veškerý sníh.
Franta

Mladí.

Staří.

Pobyt jsme zahájili nákupem trekových kalhot u výrobce, vřele doporučuji. Na fotce je sídlo firmy na Křížovém Buku, kdysi tady bylo také muzeum opevnění.

S novým ošacením jsme vyrazili na výpravu do skal zakončenou na Pravčické bráně.

Zlatý vrch, tyto skalní varhany jsou ještě větší než pověstná Panská skála.

Jak vidíte, podmínky byly opravdu drsné.

Pod Zlatým vrchem je hospoda „U bábinky“. K vidění je zde například mýval.

Na louce se popásalo stádo lam jako někde v Andách, ale hospoda byla bohužel zavřená.

Barokní kaple Narození P. Marie, ve které někteří z nás téměř umrzli.

Ti co přežili, se ještě vydali na cestu k vodopádu nedaleko naší chalupy.

Pepa a jeho věrné družky.

Šmudla a jeho věrná družka.

Jašan fotí kytky v Kyjovském údolí.

Kyjovský hrad.

Před hospodou v Doubici.

Šmudla hraje karty s čerty.

V pondělí dopoledne jsme se vyškrábali se Šmudlou na Střední vrch neboli Hranáč.

K našemu překvapení byla na vrcholu také krabička s vrcholovou knížkou.

Pohled do dálí na „Západní zemi“.

Cestou zpátky jsme se zastavili na Čertových hlavách.