Jedu s Marcelou a Monikou v autě, třetí ženská (Vendy) dala přednost nemocnému kocourovi. Musím uznat, že po pracovním týdnu jsem byl značně utahaný, a tak holky dostaly za úkol, starat se o to abych neusnul. Povedlo se a tak jsme dorazili pořádku do Valtic dřív než Pepa (tajný závod Praha - Valtice). Uvítání popsal Dědek dostatečně a tak se nebudu opakovat. Zapomněl zmínit mé párečky na černém pivu, ale asi mu nechutnaly. Zlý jazykové tvrdí, že jsem letos zvolil pro výpravu na Raisnu cestu, necestu, ale není to pravda, dobře si vzpomínám, že minimálně 90 % cesty vedlo po silnici a ten kousek přes vinohrady je možno považovat za noční kontrolu zralosti hroznů. Přesto tato skutečnost některé odradila a pak museli lézt přes bránu, proto že klíče jsem měl samozřejmě v kapse. Tak že, i když ne v plném počtu, jsme si opět dopřáli pohled na noční Valtice z výšky. Spánek mě přemohl až opravdu hodně pozdě, proto že jsem musel jako poslední bdící dělat společnost Ládikovi.

Sobota 14.10.
Vstáváme kolem osmé hodiny, já přebírám úlohy od Ladi, dělíme se na dvě skupiny (jablka a zámek) a jdeme pracovat. Práce není tolik jako loni, takže ji hravě zvládáme,(skvělý výkon při stěhování transformátoru) dáváme si oběd (myslím, že musím poděkovat Věrce a Hufě). Mezitím co čekáme na druhou skupinu, skákneme k panu Štěpánkovi pro burčák (cca 30 litrů) a pak vyrážíme pouštět draky. Na obloze se objevila pestrá směsice barev a tvarů, bohužel nefoukal vítr, tak to moc nelítalo, lépe řečeno, lítali jsme my po louce, alespoň jsme něco udělali pro své zdraví. Vítězem byl nakonec uznán Franta a večer u stromečku dekorován. Pak jsme vyrazili do valtických hospod podpořit místní turistický ruch. Mezitím přijel ještě Vláďa Hřebíček a Iva Zichová a po návratu do klubovny se chystame vyrazit do parku a ozdobit stromek a předat si malé vánoční dárky. Zpíváme koledy a padá na nás zvláštní nálada. Loučíme se s Ivou, která měla na nás vymezené jen tři hodiny a vracíme se do klubovny. Jsem docela unavený, tak brzo mizím a spánkem spravedlivých usínám na podiu v jízdárně.

Dědek opomněl poznamenat, že naše jabková skupina jim "půlku" práce udělala před odjezdem do sadu. Přiznávám ale, že v sadu bylo krásně (jako každý rok) a tak jsme to ani jako práci nebrali. A to navíc vybraná dvojice (Pepa s Haňulou) měla tu čest se podílet na sklizni hroznů. Pouštění draků byl opravdu zážitek, pokoušeli jsme se dokázat, že taková drobnost jako vítr není pro pouštění draků nezbytnost. Co to však je proti tomu, když se nás pingl v keltské restauraci snažil přesvědčit, že ani jídlo není nezbytnost, proto že v sobotu odpoledne už žádné nemá (to nám řekl po asi 20 minutách čekání). Naštěstí nás zachránili ve Valtické rychtě a musím uznat, že jídlo bylo opravdu skvělé.

Neděle 15.10.
Počasí je příjemné, dáváme petanque, Franta pouští draka a ukazuje, jak to mělo vypadat v sobotu. Uklízíme klubovnu, někteří mají deficit cukru, tak vyrážejí do cukrárny a kolem 13 hod. akce končí. Nazpátek jedu s Vláďou a Ladikem. Co na závěr? Ti co tu byli v novodobé historii poprvé, doufám, že přijedou příště, a Ti co chyběli, že taky přijedou příště. Bylo nás zase hodně, což mě velice potěšilo, nebylo ani jedno děvče z Kopřivnice, což mě velice zarmoutilo, ale myslím, že přes drobné chyby v mé organizaci se setkání povedlo. Viděli jsme známé tváře, zkusili na chvíli zapomenout na všední starosti a víme, že se ještě umíme smát. Proto všem děkuji za to, že přijeli, že jsem Vás mohl vidět. Takže, příští rok ve stejnou dobu (12.-14.10.2007). Teď už všem mohu popřát hezký konec roku, hezky to oslavte, dělejte denně jeden dobrý skutek a dávejte na sebe pozor. „poslední plamen už zhas a sen se probudil v nás.

K neděli není pomalu co dodat, až na tu zpáteční cestu. Holky mě přesvědčily, že chtějí vidět Bóžu, a tak jsem jim vyhověl. Vymínil jsem si krátkou zastávku na Mohyle Míru a pak nás již vítaly Šlapanice. Popisovat tuto návštěvu mi nepřísluší, proto že jsem jako jediný musel zůstat střízlivý, a tak na to nemám ten správný nadhled. Ono nějaké náznaky tady byly již v knize návštěv, tak že jen dva body, k odjezdu jsem je musel donutit a Monika nechala Bóžovi z vděčnosti kabelku se všemi doklady. No ale nakonec jsme přeci jen šťastně dorazili domů asi okolo půl osmé a kabelka ve čtvrtek. Už se těším na příští setkání, jaké překvapení zase přinese.

Dědek, Franta, Pepa


Zápis provedl Dědek 5.11.2006 Brno - Jezírko

Doplňky provedl Franta 8.11.2006 Praha - Kubáň