Tak jako loni si dovoluji shrnout zážitky,pocity, které mi uvízli v paměti. Prosím o shovívavost při čtení těchto řádků. Jsem jen skromný vedoucí skladu... Až jednou naše děti budou číst tyto řádky, možná se jim budou smát, možná je zaujmou, možná to ze zvědavosti taky zkusí. Doufám, že zažijí alespoň zlomek toho co my.


Středa 1.6.
Ráno odvezu syna do školky, vracím se domů a chystám poslední věci na akci na kterou se těším celý rok. Jedu totiž na vodu. Nasedám do vlaku v Bratislavě a vyrážím do Brna. V Břeclavi málem přicházím o kytaru /zapomněl jsem ji u stánku s občerstvením/, ale naštěstí jsem vše zvládl a ve vlaku za trest poslouchal člověka, který se nemohl dostat ze záchodku naštěstí v jiném vlaku. Ale už je tu Brno. Ve vestibulu vidím Karla, který pochopil, že voda se začíná už ve vlaku, Lenku, Janu. Radostí na ně křičím, neboť mám v sobě už asi 5 piv.Pavla šla koupit společnou jízdenku, Radek nějaké pivo na cestu. Pavla nemá peníze v hotovosti jen kartu a tu terminál odmítá. Platíme tedy v hotovosti a vyrážíme do vlaku. Zabíráme jedno kupé a je to tady. Vytahuji „Morského vlka“ /obdoba rumu pozn. aut./ a kelímky na teplé nápoje /11150/ a kofolu. Ty lidičky kolem sebe vídám opravdu málo a přesto nebo právě proto si mtoho máme tolik co říct. Cesta je dlouhá /6 a půl hodiny/ a kofolu s rumem střídá pivo, slovenský tekutý dynamit, meruňka. Pavla se snaží vnutit své bianco, ale v opilecké pýše ji už nikdo neposlouchá./její čas teprve přijde/ A už je tu Plzeň. Je tuten člověk co nám pujčuje lodě, bere sebou naše baby, chlapy skáčou do taxíku a vyrážíme k Dolanskému mostu na naše první tábořiště/cesta stojí 450 kč /díky Radkovi, který to ukecal/. Bufet funguje, soc. zařízení je ve výborném stavu, losujeme první dvojice a kolem půlnoci /myslím si to/ jdeme spát. Myslíme na vodu, co nás čeká, jaké bude počasí...


Čtvrtek 2.6.
A je to tady. Probouzím se jako první/stařecká nespavost/, trochu uklízím, rozděluji lodě, objevuji nové lahve/Tenesse gold, Bianco/ a čekám na ostatní. Snídáme v bufetu, studené pivo/Pavla studenou kávu / nebo to bylo jinde? Balíme, seznamujeme se s lidmi z Kladna a jejich Rosemary/loď/. Konečně na vodě! Čeká nás cca 22 km, sluníčko pálí. Vody moc není,ale docela to jede. První a taky poslední místo kde se dá občerstvit, je MVE Darová. Malý,ale útulný bufet, uzená stehna, párky,hranolky a všude přítomný Gambrinus jsou naprosto přesně to co hledáme. Po svačince, při překonávání jezu/vlastně přenášení/ dochází k jediné zlé chvíli našeho putování, kdy si Karel, když nesl Radkovu loď, podvrkl kotník. Po krátkém ošetřování jsme pokračovali dál, Karel chladil nohu v Berounce a holky ho žraly, jak je statečný. Během plavby jsme vychutnávali Pavlino Bianco a bylo moc dobré/Pavlo díky/. Naše druhé tábořiště se jmenovalo Kobylka, bylo kousek nad Liblínem a bylo taky moc pěkné. Ještě pro pořádek. Cena na tábořišti vycházela na osobu a noc 45 kč. Paní v bufetu byla moc ochotná, udělala nám topinky/to zařídila Jana/, dali jsme si pivo a mé nohy hořely jako hvězdy nad splavem. Večer se nesl v duchu vodáckých písní, obzvláště “Muchomůrky bílé” se vydařily a Whisky “PS” a Tenesse gold. Bohužel ve stavu nejvyšší nouze padla i Radkova meruňka a my už neměli co pít.Úspěšně jsme halekali asi do druhé do rána, potom uložili děvčata do stanů a spacáků a s resetovanou hlavou jsme všichni zalehli.


Pátek 3.6.
Ráno bylo jako vymalované. Kvalita pitiva se projevila v dokonalé harmonii těla a ducha. Snídaně s čerstvým pečivem, máslíčkem, marmeládou a Gambrinusem, byla skvělá. Radek neustále telefonoval a my později poslali SMS Iloně, která nás měla večer navštívit, aby nakoupila nějaké zásoby. Druhá plavba byla přibližně stejně dlouhá jako první. Zastávka na Rybárně nebyla úplně úspěšná. Pivo dobrý, oukrop slabý. Pokračujeme rychle dál a těšíme se na oběd. Bohužel itinerář nemluví vždy pravdu a tak s jídlem jsme museli vydržet áž do cíle etapy, do obce Zvíkovec. Ze trí možností ubytování si vybíráme tu nejdražší, ale asi nejlepší. Dáváme pivo, sm. tvarůžky, šopský salát, párky, květák, prostě si užíváme. Scénku s Karlovou bankovkou/2000,-/ kdy ji nemohl rozměnit ani nezminuji. Provádíme průzkum okolí /Radek a Jana-obhlídka obchodu/ Dědek a Lenka obhlídka dalšího tábořiště. Den zvolna přešel do večera a při tónech živé hudby čekáme na Ilonu, která tentokrát bere sebou i Martina a Kubíka. Dáváme jedno a večírek poté pokračuje u ohně, který děláme u stanů. Druhá večeře /olivy, paradajky a sýr/ a s zásobami dovezených našimi přáteli,/johny chodec a 1 L rumu + cola končí večírek zase hodně pozdě.


Sobota 4.6.
Ráno vyrážím do obchodu, seznamuji se s místními, dávám jedem Bráník v lahvi a už spěchám dolů k řece. Většina už je vzhůru, počasí není nic moc, ale paní výběrčí v růžovém kompletu, tvrdí, že bude hezky. Mýlila se. Čeká nás poslední den na vodě. Úsek Zvíkovec-Roztoky/19 km/ je opředen slávou z knih Oty Pavla, který tu prožil část svého života. Vrcholem má být hospoda u Rozvětčíka. Loučíme se s rodinou Rubáčkovic/tak se totiž ve skutečnosti jmenují/, Karel s Radkem skáčí zvíkovecký jez mažeme dolů. Počasí není příznivé, tak se na chvíli chceme skrýt ve Skryjích. Je zima, ale pár opilců v hospodě nás zahřálo výrokem letošní vody a to “do úplnýho úplna”. Také Karlův “smrtiprd” se nedal zahanbit, takže přece jen trocha veselí v tom pošmourném dni. Hospoda u Rozvědčíka má supr rychlý povrch, jen trochu teplejší jídlo by bylo fajn. Přesto Fazolová s olivami a některá další jídla byla určitě zajímavá. Skoro všichni jedeme grog, protože prší a je hnusně. Při dojezdu do Roztok přeci jen vykoukne sluníčko a u hospody u Jezzu končí naše pouť. Vracíme lodě, dáváme pivo, společné foto. V Roztokách jsou nějaké vodácké závody dětí, takže to tu docela tepe. Velké rozčarování nám přináší tábořiště. Nevíme, které ze dvou hnusných si máme vybrat. Nakonec se rozhodneme, vracíme se do hospody u Jezzu, zase grog, pivo, bramborový talíř. Cestou zpět ještě stavíme v hotelu Roztoky a pak už zpátky, kde za tónů pisní mladých kladenských turistů, začínáme snít své sny.


Neděle 5.6.
Opět ranní ptáče, odbíhám do obchodu a nakupuji malou snídani. Počasí je opět proměnlivé. Odcházíme na vlak/9.27 /, tábořiště neplatíme, jedeme do Prahy, cestou vyhazuji smradlavou karimatku, v Praze Pavla konečně našla svůj bankomat, kupujeme jízdenky do Brna, Karel jede s námi, poslední společné chvíle, Brno, loučení. Karel stíhá vlak do Ostravy, a já s Radkem dáváme poslední pivo v nádražní restauraci.


Co říci závěrem? Myslím, že voda se letos opravdu vydařila. Počasí, ubytování, jídlo... Ti kdo s námi nebyli mohou litovat. A já? Už myslím na další vodu. Malý Dunaj, Ohře, horní Vltava. Ještě nevím, ale je to vlastně jedno. Hlavně, když tam bude Lenka, Jana, Pavla, Karel a Radek. Takže přátelé, ahóóóój na večírku míchaných nápojů, na kolech, na videovíkendu.
Prostě zase někdy, někde.


Dědek


P.S. Nezapomeňte!!!
Akce kola – 8. – 11.9. 2005
Jižní Morava. Odjezd z Brna ve čtvrtek 14.56 směr Hrušovany nad Jevišovkou, spaní na jednom místě, paprskovité výlety do okolí, prohlídka malovaného sklepa, burčák, město Znojmo, cca 200 km na kolech, výlet do Rakouska a spousta dalších zajímavostí.


Tak ahoj na podzim.