Valtice 2002 aneb Elso, Kuře, Pavčo vstávej...
/zápis do kroniky VES/ sepsal Milan D.Bouček
Píše se rok 2002. Máme demokracii a ještě nelétáme do vesmíru na výlety.Jsme
starší a stále máme své sny. A jeden z nich se podařilo uskutečnit.Po více
jak deseti letech jsme se sešli 11.10. v klubovně na zámku ve Valticích. Pro
svoji historickou jedinečnost mi dovolte vyjmenovat všechny zúčastněné. Z
děvčat přijely Marcela, Hufa, Lidka, Kuře, Pinďa, Haňula a Iva. Chlapce
zastupovali Pepa, Franta, Laďa, Roman, Sam, Vláďa H. a já. Sedm
koedukovaných dvojic. Sedmička je prý šťastné číslo. Snad se jednou za rok
podaří setkání uskutečnit.
A jak to vše probíhalo?
Přijíždím do Valtic kolem 18.00 hod. Spolu s Laďou O. přinášíme nádobí z
věže do klubu kde už hoří krb. Laďa říká, že máme štěstí, že ve věži nejsou
tento víkend žádní rekreanti./rekreanti přijeli v sobotu, ale naštěstí nám
nádobí nechali pozn. autora/. První přijíždějí Hufa, Sam a Roman. Popíjíme
výborný burčák od pana Štěpánka. Kolem 20.00 hod. přijíždí kopřivnická
sekce. Marcela tu už dlouho nebyla a tak neví kudy dovnitř. Jde proto dveře
po dveřích, ale nakonec se Marcela, Kuře, Pinďa a Lidka dostanou do klubu. Následuje
bouřlivé přivítání. Jedeme se Samem a Romanem pro další burčák /11 l. pozn.
autora/. Jako poslední dorazí v pátek Pepa, Franta, Haňula a Laďa. Nálada je
naprosto skvělá. Holky se vůbec nezměnily, kluci strašně. Burčák mi stoupá
do hlavy a každá stará fotografie co si prohlížíme je pro mě „zásadní“.
Jdeme spát dost pozdě. Ráno nás budí Pepa. Venku je strašné počasí. Prší.
Rozdělujeme pracovní úlohy. Někdo nosí dřevo plné hřebíku, jiní Laďova
jablka a Kuře s Pinďou uklízí depozitář pro obrazy. „Dřevaři“ to mají
nejhorší. Pracují v neutuchajícím dešti. Terén je stále horší. Sušíme se u
krbu a posilujeme burčákem a slivovicí. Končíme kolem 15.00 hod. Kvůli
špatnému počasí se nekoná program, který jsme připravili s Marcelou. Nevadí,
použijeme ho příště. Dostáváme od Laďi O. víno – vzorky z VVT. Koštujeme a
kecáme. S Kuřetem zkoušíme hrát na kytary. Nějak nám to nejde. Musíme do
příště potrénovat. Je už večer na chvíli přestává pršet a Pepa navrhuje
výlet na Rajsnu. Skoro u cíle nás zastavuje policie. Roman nabízí svůj OP a
můžeme jít dál. Bohužel policie „informuje Laďu O. Při návratu zpívá
skupinka kolem Pepy „staré písně“. Ještě jednou nás staví policie. Ptá se
nás zda umíme česky. Hrdě odpovídáme že ano. Jdu úplně sám na konci. Valtice
v mírném dešti vypadají majestátně a já cítím něco co už jsem 15 let
necítil. Je to poezie okamžiku, která se nedá popsat slovy. Vracíme se ke
krbu a pomalu jdeme spát. V neděli uklízíme klubovnu, rozdáváme zbylé zásoby
jídla /Laďa dostává nejvíc pozn. autora/. Loučíme se s Laďou O. Ještě
společné foto a...
Ale já vím, že to není konec. Je to začátek něčeho nového. Jenom jsme
posunuti v čase. Tak Elso, Kuře Pavčo vstávej Pepa už píská vzbuďte se!
Výrok víkendu
Marcela: nemáme pro děcka žádné ceny do soutěže.
Dědek: to je hrozný, já toho mám ve skladu tři pr...
(my slušní bychom řekli "šest půlek" dodává Franta)
Marcela: tak proč jsi alespoň jednu pr... nepřivez!
|
