Psal se rok 1989 a ve vzduchu byly cítit změny. Nemyslím tím politické, ale většina z nás si již našla svého partnera a tak jsem si splnil další sen – prázdniny pro dvojice.
Byla to velká neznámá, ale snad se to povedlo. Když jsem teď skenoval fotky, zjistil jsem, že některé situace si dodnes živě pamatuji a jiné jsem již pozapomněl.
A jak jste na tom Vy? Nechcete sem přidat své vzpomínky?
Franta
|
Stvoření světa bylo fain. Sraz byl v Mikulově na arkádách někdy večer a kluci měli na úvod za úkol utrhnout jablka ze stromu poznání. Proto mají fotky, jak jsou na té střeše. Docela by mě zajímalo,jestli by se tam ještě vyškrábali?
Jako práce bylo vykopávání a oklepávání cihel. Ty se pak tahaly vrátkem na arkády a tam se ukládaly. Druhá skupina katrovala hlínu a sypala ji na hromady. Vzpomínám si, že Bóža vždycky chytil plný kolečko a snažil se s ním vyjet po prkně na kopec hlíny. Nikdy nedojel, vždycky se mu vysypalo někde v půlce. Tak se hecnul, rozběhl se...a přejel. Nahoře to prostě neubrzdil.
Ta fotka, jak se vezu v kolečkách je ze dne, kdy jsem měla svátek. Jirka (pro neznalé již 21 let můj manžel) někomu prozradil, že se strašně ráda vozím v kolečkách. Bóža mě ani nemusel ukecávat, abych nasedla. No a ten konec jízdy byl v kašně. Druhej den tam letěl i zbytek holek. Třetí den se objevila na kašně cedulka "koupání zakázáno".
Her se hrálo spoustu. Protože tam byla Radka, tak hodně byly takový ty psychologický. To co kreslíme je třeba erb naší dvojice a to jak si představujeme svůj další společnej život. Můžu mluvit jen za sebe, ale když se tak dívám nazpátek, psychologové nelžou. Jen jsem si tam mohla tenkrát ještě něco přimalovat :-).
Taky se mi líbila hra, kdy jsme se měli rozdělit podle svého postavení v rodině (jedináček,starší sestra mladšího bratra a pod.). Franta měl problém. Je, pokud se nepletu, prostřední a tak patřil trochu tam i tam. Já jsem byla ve skupině s Vendy. Kdo nás zná ví o čem mluvim. Typické mladší sestry staršího bratra.
Ty fotky na konci jsou z toho, když kluci a holky měli vzlášť nafotit sedm dnů, jak pán Bůh stvořil svět. Jak to dopadlo je vidět na první pohled. Mezi tím co pán Bůh skupiny holek poeticky sedí v záhonu a dumá, kluci se zatím pod jeho dohledem nahatí cpou do nějaké "vaničky". Když jsem viděla na jejich fotkách tu slepici, tak jsem konečně pochopila, proč měl Franta odvahu vytáhnout tyhle fotky až po tolika letech.
A ještě na jednu věc jsem si vzpomněla. Při jednom čváchání pod hadicí s teplou vodou, jestli si Franto nevzpomínáš, jsme uvažovali, že za pár let bychom mohli udělat další PsB, ale už s dětma. My budeme na arkádách a děti dole v parku. A jak budeme zvládat to, až uvidíme, že třeba náš syn meje vaší dceři záda. Nechci se mýlit, ale náš Tomáš letos maturuje a Bára je jen o pár měsíců starší. Nevyšší čas to stihnout :-).
podle cancáku a fotek zapsala Ája Skácelíková
korektury a recenze Jiří Skácelík
|
