Zápis z Valtické kroniky:
Při příjezdu do Hovoran jen málokdo věřil, že pan Foglar přijede. Po dopolední brigádě v místním kulturním domě jsme se přestěhovali do základní školy a při přípravě tělocvičny jsme konečně programu zvadla uvěřili. Během několika chvil se tělocvična proměnila v besední sál a my a část obyvatel Hovoran jsme netrpělivě očekávali začátek besedy.
Po třetí hodině vstoupil do tělocvičny menší, starší pán v doprovodu Oresta. Byl to Jaroslav Foglar, kterému jsme po přivítání popřáli vše nejlepší k jeho osmdesátinám.
Beseda začala vyprávěním pana Foglara o jeho dětství a jeho první, velmi brzké spisovatelské činnosti. Dověděli jsme se, co jej vedlo k napsání první knížky (detektivky pro kamarádovu sestru) a kolik snahy a trpělivosti musel vynaložit, než byla vydána jeho první kniha o partě správných kluků.
Celý svůj život věnoval práci s dětmi v oddíle Hoši od Bobří řeky. Z této práce také čerpal náměty pro své příběhy. Pro zpestření besedy byl promítnut film Tábor Černého delfína, kde jsme viděli program letního prázdninového tábora oddílu, který ještě pan Foglar vede.
Každý z nás, posluchačů, měl možnost, zeptat se na vše, co jej zajímalo. Pan Foglar ochotně po filmu na všechny dotazy odpověděl. A tak jsme se dověděli, proč mu říkají Jestřáb, jak pracuje jeho oddíl, co napsal v poslední době. Myslím, že hodně z nás bylo potěšeno zprávou o tom, že vyjdou dvě z jeho knížek, i když pouze v časopisech.
Beseda trvala téměř tři hodiny a proběhla v pěkné a příjemné atmosféře. Na závěr pan Foglar podepsal řadu svých knih, které jsme si s sebou přivezli. Je tp pěkná památka na jedno příjemné zimní odpoledne, strávené se zajímavým člověkem.
Hanka
|
Setkání po létech
(kdo ví, ten ví). |
 Autogram dostala nejen nejmladší generace, .. |
