Oslava mých narozenin nezačala zrovna šťastně. Franta přijel v úterý brzo ráno a tak jsme spolu čekali na Thermal, ale z něj k mému úžasu vystoupil jen Jirka, no ale už jsme byli čtyři (ještě Slávek). No co řekli jsme si, alespoň se na chatu pohodlně vejdeme. Odpoledne koukáme, kdo se to potuluje kolem chaty a on to Roman a už je to zase o něco veselejší. Večer jsme si zahráli člověče a šli poměrně brzo spát. Ráno jsme jeli do Klášterce ostatním naproti. Při vystupování kamarádů jsme udělali přepad vlaku. Tentokrát jich vystoupilo více: Stáňa, Čibuk, Hufa, Janina a Bóža. Dopoledne jsme prolezli krámy - správní turisti a koupili rolničky (jsme pěkní koňové). V jednu hodinu už jsme stáli u zámku a vydali se na jeho prohlídku - bylo to náročné, neboť je zde expozice českého porcelánu a když si člověk prohlíží každej hrníček a talířek zvlášť tak to chvíli trvá - od výpravy nás stále dělily troje dveře. Na chatu jsme šli pěšky podle řeky. Večer se ještě objevila Marcela a tak začalo bejt opravdu veselo (hlavně mně). V Klášterci táta sehnal kytaru, protože Bóža přijel bez ní, a tak se chvíli hrálo, ale všichni brzo padli za vlast. Já a to se můžu pochlubit jsem spal na jedné posteli se Stáňou.
Ráno se mělo vyrazit na Mědník a návrat jsem počítal kolem poledne, ale všechno dopadlo jinak. Ráno ještě přijela Janina, taky jeden z lidí, které jsem strašně rád viděl. Pak padnul návrh proč neudělat na Mědník prvovýstup a už to šlo - vepředu cedule: " PRVOVÝSTUP JIŽNÍ CESTOU - MĚDNÍK - 9 100 dm - EXPEDICE VES". Za ní šli ostatní přivázaní na laně. Vedl nás Franta a tak se šlo cestou necestou - potokem, přes hrad, pod mostkem. V Měděnci jsme zašli do hospody, samozřejmě opět uvázaní na laně. Ale to už nás čekal závěrečný výstup, kdy se do skalního masívu Mědníku opíralo sluníčko a my byli zahaleni do větrovek apod. Nejdříve lezl na délku lana Franta, který potom nahoře jistil a po něm vyrazili všichni ostatní, někteří zkoušeli i traverzovat, ale to Frantu málem shodili. Občas se urval i kus skalního masívu. Všichni to však přežili, stanuli na vrcholu a mohli se radovat. Bóža měl dalekohled a tak jsme se mohli pokochat krásou Krušných hor. Při cestě zpátky jsme u staré kapličky ještě vytvářeli umělecké fotografie. Před sestupem do údolí Ohře jsme se zastavili v typickém krušnohorském lese a nikomu se tady nelíbilo. Na chatu jsme dorazili s pět a půl hodinovým zpožděním. Na chatě nás opět čekali kamarádi - Lenka, Líba, Salám, Radka a Olda-Marko. Já jsem hned začal dělat kuře na chilli koření, ale ujela mi ruka s pepřem a tak nás svorně pálily pusinky. Večer se ještě hrálo na kytaru a já jsem opět šel spát ke Stáně (nebo ona ke mně).
Stáňa traverzuje jižní stěnu Mědníku.
Jeden ze složitějších úseku, a proto jde jako první Marcela.
Podmínky na vrcholu byly opravdu kruté, a tak zbyl pouze čas na vrcholovou fotografii a rychle dolů.
Pod vrcholem se podmínky rychle vylepšily a tak jsme si mohli konečně odpočinout.
Ráno jsem se probudil a s hrůzou zjistil, že je půl desáté. Tak jsem všechny vyhnal z postele a o jedenácté hodině jsme začali ve dvou družstvech dělat koloběžky, které musely být schopné ujet šestikilometrový okruh. Družstvo pod vedením Franty mělo spíš kostitřes, ale hlavně, že jel. My s Bóžou, Fefem, Jirkou, Marcelou a Lidkou měli skateboard pro tři - jeden se vezl a dva ho tlačili. Původně to byla koloběžka, ale řídítka se urvali. V časovém limitu (4 hod.) dojelo Frantovo družstvo (i když kratší cestou), my dorazili s desetiminutovým zpožděním. Po příjezdu nás čekal oběd.
Příprava na závody koloběžek spočívala u děvčat především v zdokonalování účesů.
Společná fotografie se závodním strojem.
Vzhledem k velikosti koloběžky, bylo nutné se v řízení střídat. Za říditky - Čibuk
... Janina ...
... a konečně hromadný dojezd do cíle.
S Bóžou jsme se dohodli, že plavbu po Ohři uskutečníme i když občas pršelo a zima byla pořád. Před odchodem ještě přijel Zdeněk a Šmudla, ale než se stačili se všemi pozdravit už byli v trenkách a mířili s námi na nádraží. U vody jsme se dohodli, že pojedeme jen z Boče (tak studená voda není snad ani v prosinci). Kolem nás chodili lidi v teplejch bundách a my v pohodě v plavkách. V Boči nám chvíli trvalo než jsme byli všichni ve vodě.Kolem jeli vodáci a Šmudla začal stopovat a skutečně jeden ho vzal, když projížděli ukázalo se, že je to Martin B. Pomalu jsme začali všichni dostávat jednotnou barvu - hlavně ti na matračkách. No bylo to hodně drsný. Plavba trvala asi 40 minut, ale to stačilo k tomu, aby byli lidi kompletně ztuhlí až jsem měl strach. Já, totiž vzhledem ke své postavě a k tomu, že jsem jel na duši a byl tudíž celej ve vodě, byl nejmíň zmrzlej. Na chatě se rozfajrovali kamna, lidi zalezli do peřin a hrálo se na kytary. V deset hodin jsme s Bóžou a Frantou začali hrát noční obrazy - pěknou psychickou odrovnávačku (holt Lipnice). Já měl ve skupině - Janu, Romana, Marcelu a Šmudlu takže jsme si zahráli výborně (no zahráli se zrovna říct nedá). V polovině hry musela Radka odjet (byla u Bóži ve skupině) a objevil se (spíše jsme uslyšeli) Laďu, který dostal nařízeno, že se má objevit za dvě hodiny. Když jsme skončila moje a Bóžova skupina, šli jsme ho hledat, ale nebyl k nalezení. Nakonec přišel sám a řekl, že spal pod smrčkem. Ale to už bylo půl třetí a i Franta končil.
Plavci si hrdinně vykračují na nádraží.
Společná fotografie před vyplutím.
Jak je patrné z fotky, plavidel bylo podstatně méně než plavců.
Dostat se z vody na pevnou zem byl občas problém.
Pohled na Janinu vypovídá vše. Hrozná zima, ale také radost z toho, že plavba je už za námi.
Ráno bylo opět tradiční vstávání v půl desáté. Začali se konat velké přípravy na berana a na večerní oslavu (v chatě se dělal velký úklid). My s Frantou a Šmudlou se snažili dostat berana na rožeň, nakonec si dal říct. Ostatní se mezi tím připravovali na staročeskou pouť - připravovali atrakce a hlavně psali žádosti o koncese, no a ve tři hodiny popoledni to vypuklo, začalo se jízdou smrti (Marcela, Lidka - čarodějnice), pak PHOTOGRAF (Roman), hod na Pepu (Čibuk, Stáňa), provazochodci (Marco), hod na pohyblivý cíl (Jirka), hádání z ruky (Zorica, Marica - Janina, Hufa), měření síly cepem (já, Fefe), putování malé kuličky mezi nebem a zemí (Šmudla, Laďa), kaskadérský skok (Slávek) a největší úspěch měla kanadská relaxace (Franta, Bóža). Po skončení slavné pouti přišel na řadu beran, ale za chvíli maso už nemohl nikdo ani vidět a tak konzumovalo jen pár jedinců. Kluci hráli na kytary a byla pohoda. V devět hodin (samozřejmě večer) nám předvedl Fefe jeden ze svých triků - gilotinu. Obětí měla být Stáňa (jenom její ruka), ale náhodou se mu vše podařilo. Pak už začal mumraj, protože Fefe, Lidka a Marcela o půl jedné odjížděli. My ostatní jsme se ještě zúčastnili dražby, kde se utráceli peníze získané na pouti. Ve dvanáct jsme šli vyprovodit odjíždějící a v jednu jsme se vrátili na chatu, ještě chvíli se kecalo - já se ložil tentokrát vedle Janiny a za chvíli jsem spal.
Společné foto provozovatelů atrakcí.
Čibuk při kanadské relaxaci.
Pepa rozdává první porce berana.
No a takto se beran konzumuje.
Poslední večerní společná fotografie. Všichni už jsou v civilu a značně unaveni.
V půl deváté ráno odjížděla parta směrem na Ostravu a my ostatní uklízeli (jak už to závěrem akcí bývá). Po jedné odpoledne odjížděli Brňáci a směrem na Ostrov Šmudla a Zdeněk. Nakonec odjížděl Franta oblíbeným THERMALEM.
