První oficiální setkání Valtičáků (Lichtenstejnů) a Mikulováků (Ditrichsteinů) a hned válečné. Účast byla hojná a zvítězili Lichtenštejní, co více dodat?
Tak a byla konečně tady, ani se tomu věřit nechtělo. Vždyť její přípravy trvaly bezmála půl roku, a přesto to bylo málo.
V pátek jsme se v hojném počtu sešli v Mikulově a nastěhovali se na naší půdu, která si moc nezadala sˇledničkou. No a od 20:00 jsme s Bóžou seděli u Leoše a pokračovali v přípravách. V 23:00jsme se přemístili do mezichodbičky a pokračovali až do 3:00. Zničeni jsme si šli lehnout, ale už v 6:00 se vstávalo a poklusem na nádraží. Vlak jsme stihli a tak se razilo do boje.
Na Valtickém nádraží nás čekalo první překvapení, nebo spíš nečekalo. Zdenka, která tam měla přistoupit, nikde. A tak začlo být jasné, že problémy teprve začínají. Kupodivu bez problému jsme se dostali k Sv. Hubertu, kde jsme čekali na Valtičáky. A načekali jsme se. Přišli sice se zpožděním, ale zato s parádou.
Po vzájemném uvítání se vysvětlily pravidla a bitva mohla začít. Obě armády měli zkušené velitele: Lichtensteini - Mártyho a Ditrichsteini - Oresta, a tak bylo jasné, že boje budou tvrdé. Má domněnka, že se během bitvy budu procházet lesem a fotit, se nějak nevyvedla. Už od začátku jsme byli zasypávání otázkami a tak na focení nezůstal čas. Jen občas jsem se urval, abych zvěčnil zajímavý souboj.
Na konci bitvy byli všichni promočení a utahaní, ale snad také spokojení. No a zatím co my jako rozhodčí jsme vykonávali nutnou administrativu, ostatní se zahřívali jak to šlo. Pak nastala chvíle nejdůležitější - vyhlášení vítězů. Zvítězili Lichtensteini, ale za účast byli odměněni všichni.
Slavnostní zahájení bitvy.
Ukázka čestného souboje.
Po bitvě se sice neměnily dresy, ...
... ale zato se dělaly společné fotografie.
Blahopřání vítězům.
Odměna však byla pro všechny.
Závěrečná společná fotografie
Neděle - loučení v Břeslavi na nádraží.
Po skončení jsme vyrazili do Valtic, kde nás čekal rozehřátý pokojík s krbem. To bylo něco. Počkali jsme na ostatní a vyrazili se projít po Valtickém zámku. Začli jsme na nádvoří, kde k nám promluvil Radek, který provedl zhodnocení práci ve Valticích a řekl velmi pěknou myšlenku, 6e bitva už skončila a teď jsme všichni kamarádi, s čímž všichni souhlasili. Po prohlídce zámku jsme se vrátili do jízdárny, kde se ti z nás, kteří byli obdaření hlasem , oddali sborovému zpěvu, no a my ostatní jsme poslouchali. Byla to paráda!
Jenže čas utíká a tak nadešla chvíle loučení. Valtičtí nás doprovodili na nádraží a nastalo loučení, málem nám ujel i vlak. A tak jsme si ještě zamávali a odjeli.
V Mikulově na zámku nás už čekal Orest s Bráchou a Růžou u zapáleného ohně, ten byl přijat s povděkem. Dlouho do noci jsme seděli u ohně, potom se ještě promítaly diáky a šlo se spát.
Ráno snídaně a hurá do práce. Tak prudké to sice nebylo, ale šlo se. Ono to bylo v teple a to bylo hlavní. Čistili jsme skálu v salateréně, umívali okna, myli schody atd. Během práce lidi postupně odjížděli, tak že na oběd nás zbylo jen sedm. Aspoň jsme se najedli. Původní úmysl vyrazit po obědě na Sv. kopeček jsme vzdali, jen Doktor s Kačerem se nedali odradit časovou tísní a vyrazili nahoru. My ostatní jsme se prošli zámkem. No a tak nám utekl čas a bylo třeba se balit a odjed. Po cestě zpátky se k nám přidaly davy Valtičáku a tak cesta až do Ostravy byla rušná. Tam rozloučení a poklusem na autobus a domů.
